Představ si cestu a žádné domy.
Představ si oblohu za svitu měsíce, představ si hvězdy, jichž je na tísíce.
Představ si úzkou a předlouhou cestu a na ní dívenku v šatech pro nevěstu.
Představ si, jak kouká v daleký obzor a šeptá do té tmy "dávej si pozor..."
Představ si tu dívku, jak rychle kráčí.
I světlo měsíce sotva jí stačí.
Představ si tu dívku, jak lapá po dechu a s tichým výkřikem upadá do mechu.
Představ si tu dívku, jak slzy polyká, síly jí dochází, ale dál utíká.
Představ si dívenku, kolem ní lesy, v nichž mají démoni posvátné plesy.
Představ si jejich smích, dívčiny slzy.
Představ si, nalži si, že tě to mrzí.
Představ si, jak dívka modlí se k bohu, jak těžko pozvedá ze země nohu...
Představ si život, jak z těla jí utíká, poslední minuta brzy již dotiká.
Představ si krev její v dubovém listě. Představ si, že jsi teď na jejím místě!
SKOČ... a já skočím za tebou.
JDI... a já pujdu s tebou.
MLČ... a já budu mlčet.
SMĚJ SE... a já se budu smát.
PLAČ... a já budu plakat.
MILUJ... a já budu milovat.
NEMILUJ... ale přesto tě milovat nepřestanu
Četla jsem knížku,
byla o dívce.
Ta dívka trpěla,
tak jako já.
Víš proč?
Byla zamilovaná,
tak moc jako jsem já do tebe.
Ona ho milovala
míň, než já miluju tebe!
Chtěla být jen s ním
pořád, jako chci být já s tebou!
On ji nechtěl,
tak jako ty nechceš mě!
Ale přece jen není o mě.
Víš proč?
Nakonec si padnou do náručí,
ale já... zůstanu bez tebe...
Žila jsi jak jsi chtěla však krutá rána tě na kolena položila tak vstań otři slzy a žij.Já nejsem ten který si zaslouží tvé slzy nemohu za to že tě nemiluji jsi jen nejlepší kamarádka a tak tomu vždy bude vždy u mne najdeš oporu pochopení a v mém srdíčku budeš mít své místečko ale nejsem ten ko si tě zaslouží tak běž a žij svůj život plný krás a nech žít toho koho miluješ přeci jedna pravda jest ten kdo miluje dá svobodu a nechá žít toho koho miluje i když ví že ten cit je jen jednostraný sbohem a až ti bude nejhůř tak si vzpomeń a já ti přijdu na pomoc to ti slíbit mohu jen přátelství ale budu tu pro tebe vždy.
Láska je pryč samota všude okolo a pochpení nikde jen srdce pusté a v hlavě smutek tak jen ty jsi ta která jsi mi pomohla když mi bylo nejhůř jen ty a nidko jinný ty jenž nazíváš se bolestí mi ubližuješ a dáváš sílu jít zase dál ale už nejsem takový jako před tím už se bojím něco začínat ale nebýt tebe tak jsem byl už v blázinci děkuji.Malý přídavek no nevim nevim moc se nepovedlo no posuďte sami bo ty sama to nechám na vaší volbě
Necítím nenávist, neboť se žádná ve mně neskrývá.
Nejsem pomstychtivý člověk, neboť to je u mě známka slabosti.
Nejsem pesimista ani optimista, neboť se snažím být realista.
Jsem upřímná, neboť si to ani neuvědomuji, někdy tím nechtíc ublížím druhým a v zápětí jsem zhroucená svou pravdomluvností.
Jsem vyrovnaná, ale přes svou impulzivnost bývám dost často náladová až někdy výbušná.
Chtěla bych ti jen říct, v tvých očích bych chtěla číst.
Chtěla bych vědět o čem sníš, když v noci krásně spíš.
Chtěla bych zas tvé rty a říct jen JÁ a TY.
Chtěla bych vidět jenom tebe, když se dívám na noční nebe.
Chtěla bych držet ruku tvou, buď prosím se mnou.
Umírám touhou,
umírám láskou,
za chvilku pouhou
stala bych se sázkou.
Podvedl..opustil..
miloval.. nemiloval
chyby se asi nedopustol
ale ránu mi dal.
Milovala jsem, miluji
strašně to bolí
z lásky se už neraduji
...láska pěkně zkolí.
Vím, že tě to mrzí,
stále se omlouváš,
mi tečou slzy,
ale právo na to máš.
Jsi volný, ale na ni myslí stále,
já jiného mám.
Já miluji tě nadále,
ale jinému pusu dám.
Jestli zmizíž ze života mého,
umřu žalem...vždyď čas se vláčí,
vždy jsem chtěla být součástí života tvého,
i přes tu bolest... přátelství občas stačí...
Potítko na ruce nosívám, něco tam asi ukrývám.
Na ruce plno jizev mám a vůbec nikoho nevnímám.
Trápit se kvůli Tobě musím a bez srdce dál musím i jít.Ty vzal sis ho a odešel a já bez něj žít mám?
Teď asi umřu, až ani nedýchám, už ani necítím svůj tep a krev mi v žilách neproudí.
Co se teď bude dít, to sama nevím!
Už cítím jak pomalu umírám, v očích slzy jen mám.
Cítím bolest velikou.
Nad posledními silami se naposledy na Tebe podívám a navždy usnu do hlubokého spánku a o Tobě si nechám navždy zdát!!!
Napsala jsem na kousek papíru tvoje jméno, ale nešťastnou náhodou jsem ho ztratila...
Napsala jsem ho na ruce, ale když jsem si je umývala tak se mi smylo...
Napsala jsem ho do písku, ale vlny ho smazaly...
Napsala jsem ho do sněhu, ale slunce ho roztálo..
Napsala jsem tvé jméno do svého srdce a tam zustalo NAVŽDY!
Zapomeň, že tě líbal,
že do očí se ti dlouze díval,
zapomeň, že tě miloval,
že ti svou lásku sliboval,
zapomeň, že na tom rohu vždycky stál,
že o tebe se tolik bál,
zapomeň, že ti psal básně,
zapomeň, jak smál se krásně,
zapomeň na jeho oči nádherné,
dvě studánky bezedné,
zapomeň, že ses v nich topila,
žes vždy trochu upila.
Zapomeň, že se tě dotýkal,
že skoro ani nedýchal,
zapomeň na to jak se smál,
jak si na malýho kluka hrál,
zapomeň na vůni jeho těla,
pod kterým si se slastně chvěla,
zapomeň, že tu s tebou byl,
zapomeň, že ti ublížil!!
Láska má tak blízko k nenávisti
škoda že nevěděla jsem to v minulosti
Udělala jsem spoustu hloupostí
ale tou největší blbostí
byla láska k tobě
kterou jsi nedokázal ocenit
nevíš, jak moc to dokáže ublížit.
Nevíš jaký to je pocit
na někoho myslet ve dne v noci
Nevíš jak strašně to bolí
když někdo ti na prach srdce drolí.
nejhorší ale je,
že ty toho nenecháš,
jediným pohledem hlavu mi zamotáš.
Znovu a znovu,
každý den dokola
čekám kdy mi zavolá
ten, kdo ubližuje mi ze všech nejvíc
ale pokaždé je ticho a neděje se nic.
nikdy nedokážu,
to co ona dokázala,
moc jsem jí záviděla.
Zapomenout na to všechno
je jako spálit to jedno,
bez čeho nedokáže nikdo z nás žít
srdce- bez něj nejde nikam jít.
A já cítím
že je prázdné jako stará komora
za kterou navždy dveře někdo zavírá.
Přes slzy už nic nevidím,
pochybuju že někdy ještě ucítím,
ten hřejivý pocit
kdykoliv jsem cítila tvou přítomnost
a ten pocit mě ovládl dost
Tak, že na tebe se nedá zapomenout
Přála bych si navždy usnout
a neprobudit se už nikdy víc sama...
Děvče se zeptalo chlapce, jestli si myslí, že je pěkná a on odpověděl ne. Zeptala se ho, jestli by s ní chtěl být navždy a on odpověděl ne. Potom se ho zeptala, jestli by plakal kdyby odešla a on odpověděl ne. Řekla dost, odešla pryč, slzy padaly dolů po její tváři. Chlapec ji chytil za ruku a řekl: Nejsi pěkná, jsi nádherná. Nechci být s Tebou navždy, já potřebuju být s Tebou navždy a neplakal bych, kdybys odešla, zemřel bych...
Dva zamilovaní kráčeli přes most, pod nímž se s hukotem valily vlny řeky. "Mám tě rád," řekl. "Dokážu ti to, čím budeš chtít. Poruč, abych skočil z tohoto mostu, a skočím."
Odpověděla: "Ó ne, to nikdy nebudu po tobě chtít: bojím se."
"Čeho?"
"Bojím se, že bys to opravdu udělal."
Uplynuly dva roky. Ti dva přecházeli opět přes týž most.
Řekl jí:"Pamatuješ se ještě, že jsme před dvěma lety šli přes tento most? Vzpomínáš si, o čem jsme mluvili?"
"Vzpomínám," odpověděla. "Avšak ani dnes to nebudu po tobě chtít: bojím se."
"Čeho?"
"Bojím se, že bys to neudělal."
Dívka sedí v roku místnosti,okolo ní jsou lidi a přece je tak moc sama.
Přemýšlí co dělá špatně,kdy co řekla a jestli má smysl dožít se následujícího rána...
Už neví jak dál neví jestli má pro koho žít..
Hlavou se jí honí jesli má smysl na tomhle světě být...
Co by se stalo kdyby odešla?Plakal by někdo?
Kolik lidí na tomhle světě jí ze dna zvedlo?
Na prstech jedné ruky by to spočítala a 5 volných by zustalo....
Kolik lidí jí naději na nejmenší štěstí dávalo?
Moc takových jmen prostě není..
Tahle příběh má pořád stejné znění...
Do uší jí hraje nahlas hudba...
a ona si připadá jako velká nula...
Přítel,kterého tolik milovala jí opustil,
tím její už tak malé sebevědomí udusil!
Vytáhla žiletku co pálila ji v kapse..
Přiložila na ruku a zatahla prudce...
Její život už je u konce..
Teď už z ní nikdo nebude dělat pitomce!!
Už jí nikdy nikdo nezradí!
Ona moc dobře věděla,že si sama poradí!!
Duše jí z těla uniká...
Leží na zemi nedýchá...
Promiň, že když jsme byli spolu, měla jsem slzy v očích a přemýšlela, jaké to asi bude, až mě jednou opustíš...
Promiň, že když jsi mě držel za ruku, prosila jsem Tě ať mě nikdy nepouštíš...
Promiň, že když si mě hladil po vláskách a do ouška mi šeptal miluju tě beruško a navždy budu, jsem věděla, že to nedodržíš, že mě jednou opustíš...
Promiň, že jsem od samého začátku věděla, že mi jednou ublížíš natolik, že se Ti ani nebudu schopná podívat do očí...
Promiň, že jsem to tvoje si jen malá naivní holčička nedokázala přijmout a každý večer brečela...
Promiň, že si nedokážu přiznat, že ta nenávist co k Tobě cítím je jen převlečená láska...
Promiň, že Ti ze života dělám peklo a že Tě stále miluji....nikdy nezapomenu, odpusť!!
" Mám strach, že Tě zapomenu.
Mám strach, že až jednou zavřu oči, bude tam tma a ne Tvá tvář.
Mám strach, že zapomenu Tvou vůni.
Mám strach, že se mi přestane o Tobě zdát.
Mám strach, že Tě ztratím. "
Chybí ti ty krásné chvíle,
neboj se, ony příjdou jiné,
budou s ním a budou znova,
budeš šeptat mu ta krásná slova.
Chybí ti ten jeho smích,
myslet na něj není hřích,
ráda by ses s ním zas znova smála,
jedna z mála věcí co by sis přála.
Chybí ti to jeho objetí,
co už se nikdy nevrátí,
nejraději by jsi byla s ním,
on byl skvělý, on byl tvůj,
neutíkej a chvíli stůj.
Třeba se ještě někdy vrátí,
a samota se ztratí,
musíš doufat, musíš věřit,
do tý doby musíš přežít.
Slza za slzou tu padá,
neříkej že máš ho pořád ráda.
On ti řekl že nemůže tě mít,
že to nejde,že nejde s tebou být.
On nechal tě tu v dešti stát,
nemůžeš nic dělat,nemůžeš se smát.
Kapky vody dopadají na víčka,
už neříká ti ta krásná slovíčka.
Vítr fouká, je ti zima,
zůstala si jenom s nima,
láska, bolest, smutek, zklamání,
tyhle pocity nic nezahání.
Nechal tě tu v dešti stát,
a ty se můžeš sama sebe ptát.
proč rozešli se vaše cesty,
každá vede jinými městy.
Až budu na lavičce sedět sama,
neptejte se mě proč tam sedím,
až budu sedět na lavičce a nebudu s váma,
já vlastně ani sama nevim.
Až budu na lavičce sedět sama,
neutírejte mi moje slzy,
až budu sedět na lavičce a nebudu s váma,
snad skončí tohle moje trápení brzy.
Až budu na lavičce sedět sama,
nerozesmvejte mě prosím,
až budu sedět na lavičce a nebudu s váma,
na srdci velkou černou díru nosím.
Až budu na lavičce sedět sama,
a budu pozorovat ptáky,
až budu sedět na lavičce a nebudu s váma,
a počítat plynoucí mraky.
Až budu na lavičce sedět sama,
nelekejte se, jsem nešťasntně zamilovaná.
Tvé trápení skončí až přestaneš se ptát
kam odešel ten koho přálo si tvé srdce milovat.
pak snad pochopíš že život to tak chtěl...
prostě přišel jeho čas a tak odešel
já vím že to bolí a že ti smutno je
že máš pocit že spolu s ním odešli všechny naděje
ber to tak že to nebyl ten pravý.....
utři si slzy usměj se život a čas tvé chyby spraví
možná někde okolo tebe ten praví se nachází
a tobě to právě pro ty slzy jen velmi sěží dochází
nepozorůj stále mraky dívej se děvče před sebe
třeba tam někde v ústraní ten pravý dívá se zrovna na tebe
Komentáře
Přehled komentářů
Pression arterielle est comment robuste votre sang pousse contre les parois de vos arteres lorsque votre coeur determination pompe le sang. Arteres sont les tubes qui transportent perseverent b gerer offre sang loin de votre coeur. Chaque temps votre coeur bat, il pompe le sang par de vos arteres a la prendre facilement de votre corps.
https://www.cialispascherfr24.com/prix-du-tadalafil-en-pharmacie/
What is a sturdy blood make
(Aeffefemib, 27. 9. 2018 4:12)
Pression arterielle est comment robuste votre sang pousse contre les parois de vos arteres lorsque votre coeur sentiment pompe le sang. Arteres sont les tubes qui transportent perseverent b gerer offre sang loin de votre coeur. Chaque culture votre determination bat, il pompe le sang par vos arteres a la vacances de votre corps.
https://www.cialispascherfr24.com/achat-cialis-en-belgique/
jo jo jo jo jo
(Nikolka , 7. 2. 2009 11:31)je to strašně moc krásný !! smutný, ale překrásný !!!
Understanding Blood Pressure Readings
(Aeffefemib, 11. 10. 2018 13:04)